Historie naší lodi

    V roce 1971 bylo v jachtingu již hodně dokázáno. Svět znal hrdiny, kteří obepluli svět sami, mnozí ho dokázali obeplout i nonstop a podobně. Našel se však člověk, který se s tímto faktem nechtěl spokojit. Jmenoval se Chay Blyth. Dobrodružství měl v krvi, a tak se rozhodl obeplout svět takzvanou nemožnou cestou - v protisměru všech větrů a proudů, v oblasti bouřlivých, mezi jachtaři obávaných, tzv. "řvoucích čtyřicítek". Z tohoto důvodu potřeboval dobrou a pevnou loď. Sponzorem tohoto smělého plánu se staly Britské železárny, a tak byla postavena, na tehdejší dobu nádherná železná loď, která nesla hrdě jméno "British steel".

  Když se Chay slavně ze své plavby vrátil, o tehdy revoluční, ale v náročných podmínkách prověřený tvar trupu, byl mezi konstruktéry veliký zájem. Nechyběl ani známý lodní konstruktér M.Thivent z Francie, který využil Chayovy poznatky z plavby ve svém novém projektu. Vznikl tak typ lodi ROC. Loď tvrdá a pevná jako skála.  I když již sáhl po lehčím materiálu než bylo železo - po epoxidu.

Celkově těchto lodí nebylo postaveno mnoho, řádově jen pár desítek kusů. Několik se jich ale dochovalo do dnešní doby. Celkem 26. v řadě se narodila právě naše "Princezna".

    Zadavatelem stavby a 1.majitelem této lodi se stal jeden z francouzských jachetních klubů. Jednalo se o závodní jachetní klub ................  Loď byla spuštěna na vodu v roce 1974 v loděnici Le Havre ve Francii. Spousty let loď sloužila úspěšně pro výcvik jachtařů a pro závody na moři. Poslední zmínky o její závodní kariéře jsou z první poloviny 80.let, kdy tato loď, přestože jí již bylo 10 let, vyhrála závod po Atlantiku na trase na Island a zpět. To už ale svět námořních závodů patřil mnohem lehčím, či vícetrupým lodím. Typ ROC 129 ketch však neupadl v zapomnění. Naopak. Tyto lodě se staly oblíbenými pro lidi toužící obeplout svět.  Byly jako stvořeny pro dlouhé cesty v náročných podmínkách a dávaly lidem pocit důležitého bezpečí.

    To byl i případ druhého majitele lodi, který na této konkrétní jachtě úspěšně obeplul svět. Podrobnosti o jeho více než 10tileté cestě však chybí. Z vyprávění vím jen to, že jeho cesta vedla tropickými moři a po dlouhou dobu se toulal úchvatným světem Tichomořských ostrovů.

    Poté loď prošla náročnou rekonstrukcí a přípravou na další etapu svého života. Několik let kotvila na břehu řeky Rhóny a jejím domovským přístavem byla Marseile.

   Když jsem loď poznal, jmenovala se "Chagrins d´ Amures". Toto jméno dostala od svého třetího majitele v roce 2000, Francouze Michela Doolaegheho. Ten se se svou přítelkyní vydal také na cestu kolem světa. Jméno lodi v překladu znamenalo - odvrácené, stinné strany lásky, o kterých zpívá ve své úspěšné písni Edit Piaf. Během jejich cesty se ukázalo, že i on byl ve své lásce nešťasten, a tak jejich společná cesta skončila po přeplutí Atlantického oceánu na ostrově Martinique v Karibském moři. Lodě se však podle prastarých námořních pověr nemají přejmenovávat. Takové pak končí na dně oceánu. Nejsem pověrčivý, ale snad z úcty k tradicím bych to raději nedělal. Jenže takhle složité jméno? Jen si to zkuste spelovat do radiostanice. Jaké bylo mé nadšení, když jsem zjistil, že původní jméno lodi bylo "Princessa of ROC 129". Tak jsem tedy loď koupil a vrátil jí její původní krásné jméno, i když  již psané anglickým jazykem - "Princess". Doufám, že jsem tak zrušil možnou kletbu.

    P.S. Poznámka autora:        Michel byl skvělý a férový chlap, ale jak už to tak v životě bývá, byl do své přítelkyně, která ho v Karibiku opustila  tak zamilovaný, že se rozhodl loď prodat a koupit domeček v jižní Francii. Zde bude přeci se svou láskou zbytek života pěstovat na zahrádce zeleninu! Jenže tenhle příběh není pohádka se šťastným koncem, a tak je třeba dodat, že ona na něj nepočkala a mezitím mu utekla s jiným. Myslím, že je to ale takhle dobře. On měl stejně toulavé boty, a tak když mi naposled volal říkal, že si za ty peníze z prodeje koupil obytný auťák a vydává se na cestu východní Evropou.

    A tak jsem se stal jejím majitelem já a mé plány jsou jednoduché. Splatit půjčku, kterou mám, ale zároveň stále investovat do této krásné lodi, aby dělala radost mě a vlastně i vám. Vám všem, kteří se na ní hodláte přijet svézt. A až projezdíme všechny místa tady v Evropě a okolí, kdo ví? Třeba se jednou vydáme s naší Princezničkou  na cestu kolem světa i my. Další osudy této lodi už bude psát život sám.

15.1.2005 na palubě lodi Princess kdesi mezi Egyptem a Saudskou Arábií               

Pepa Dvorský